Novela má evidentně značné zpoždění. Podle původního harmonogramu měla být předložena, právě proto, aby se stihla důkladně projednat, již v roce 2016. První verze však obsahovala řadu problematických pasáží, které by na lidi se zdravotním postižením měly spíše negativní dopady. Od MPSV je nezodpovědné, takto důležitý zákon předkládat v samém závěru volebního období. Na program PS se dostane nejspíš až v květnu. Zkrácené projednávání pro složitost novely přitom nepřipadá v úvahu.
Novela například určuje povinnosti poskytovatelů definovat jasné standardy kvality poskytování sociálních služeb, aby se nestávalo, že život klientů bude ohrožen, nebo budou žít v neúnosných hygienických podmínkách.
Do novely jsou konečně zařazeny i hospice, které se mají stát oficiální sociální službou, kdy „léčebná“ část bude nadále hrazena z veřejného zdravotního pojištění. V zákoně je zařazena proto, aby se i do legislativy promítla realita dnešní podoby sociálních služeb. Vyřešení této záležitosti ve velké novele uložil MPSV Výbor pro sociální politiku PS.
Dále podle návrhu by nejvážněji postižení či nemohoucí senioři mohli dostávat příspěvek na péči ve 4. stupni – což je úplná závislost - o 6000 korun vyšší, tedy 19.200 korun měsíčně. Pobírali by ho ale jen ti lidé, kteří by „byli opatrováni“ v domácím prostředí. Ministerstvo práce chce tak podpořit pečující rodiny i služby v terénu. Lidem v ústavech a domovech pro seniory by se částka nezměnila. Tato část je sporná pro NRZP, kdy osoby, které budou hospitalizovaní ve zdravotních zařízeních po kratší dobu než měsíc, tak o část příspěvku, která by za péči náležela zdravotnímu zařízení, přijdou – a je tak nebezpečí, že ti pak budou odmítat hospitalizaci i v případech, kdy bude pro jejich zdraví nezbytná, čímž se zhorší léčebná peče. Platí zde obdobně jako i u „odměn za nemarození“ v rámci pracovního poměru, že zákonná úprava by v žádném případě neměla „motivovat“ nemocné k „neléčení se“, což ale tato úprava právě fakticky činní.
Klokánky a podobné domovy pro děti v nouzi by nově měly patřit mezi sociální služby, nyní spadají pod zákon o ochraně dětí. Fungovat by měly jako domovy na přechodnou dobu. Tato zařízení do zákona o sociálních službách zatím nepatří a je veden spor o tom, zda by tam patřit měly. Finance by dostávaly podle potřebnosti a o té by rozhodovaly kraje.
Rodiny po narození trojčat a vícerčat by získali nárok na bezplatnou pečovatelskou službu. Hradila by se z dotace.
Ve výčtu novelou navrhovaných změn by se dalo pokračovat. Tato novela z dílny MPSV je jako myšlenka dobrá, ale jako u řady jiných zákonů zůstává a vzhledem k termínu jejího předložení zřejmě i nadále zůstane, jen u té myšlenky. I na tomto zákoně se bohužel potvrzuje, že privatizace velké části sociálních služeb a jejich poskytovaní na komerční bázi byla chyba. O sociálně slabé a nemocné se musí postarat stát. Charita a komerční soukromé aktivity mohou být vhodným doplňkem, ale nesmí být základem péče.
Zásadní připomínky k návrhu avizuje osm ministrů, úřad vlády, Praha a sedm krajů, ombudsmana i zaměstnavatelé. Ministerstvu financí vadí růst výdajů, které budou stát ročně kolem 1,8 miliard korun. Ostatní mají výhrady k zařazení péče o ohrožené děti mezi sociální služby či k zavedení paliativní či pastorační služby. Za tohoto stavu věcí je novela i přes výše zmíněné některé pozitivních návrhy, již časově a věcně v tomto volebním období neprojednatelná.
Naskýtá se proto otázka, zda za pozdním předložením je jen neschopnost, nebo zda se za ním spíš neskrývá úmysl předkladatelů, tímto způsobem zákon, který nemá plnou podporu nejen u ANO, ale ani v pravicovější části ČSSD, elegantně zablokovat a moci se tvářit, „že to moc chceme“, ale ti zlí poslanci z opozičních, stran nám to nechtějí schválit.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
