Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, máme na pořadu jednání novelu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zaznělo zde a zřejmě i ještě zazní mnoho důvodů pro i proti této novele. Spor o tento zákon bohužel lze shrnout do stručné otázky, zda národní parky potřebují pro svá specifika samostatné zákony, či zda to jde udělat jednou generální normou pro všechny najednou. Každý z vás za poslední desetiletí řešení problémů okolo Národního parku Šumava jistě již zaslechl většinu argumentů pro i proti a mohl si tak udělat svůj vlastní obrázek. Nejen z obou stran barikády, ale i z materiálu předloženého Ministerstvem životního prostředí zaznívá takové množství polopravd, dezinformací i nepravd, že nemohu ani já zůstat lhostejná a nezbývá mi, než se zapojit do diskuse. Dovolím si proto k této problematice říci pár slov. Jako poslankyně za Jihočeský kraj pochopitelně budu svůj příspěvek opírat hlavně o data z Národního parku Šumava.

Novelu zákona o ochraně krajiny a přírody tak, jak je vypracovaná, považuji za nejhorší ze všech špatných možností, které se nabízejí. Je pravda, že potřebujeme novelizovat zákon o ochraně životního prostředí tak, aby postihl nové trendy, nové hrozby i nová vědecká zjištění. Je pravdou, že potřebujeme koncepčně vyřešit dlouhodobé problémy v našich jednotlivých národních parcích. Ale je také velkým omylem, že tak lze nejlépe učinit jedním obecným zákonem. Protichůdné požadavky, názory i vědecká zjištění řadu let brání přijmout zákon o Národním parku Šumava. A proto není možné tvrdit, že lze tohoto souladu docílit v násobně větším měřítku novelizací celého střešního zákona.

Ve skutečnosti lze dohody v takto velkém měřítku dosáhnout jen dvěma způsoby. Buď by musel obsahovat ve svém textu podrobné řešení jednotlivých národních parků, nebo naopak v podstatě vše konfliktní nechat k řešení podzákonným normám, tedy obejít povinnost rozhodovat zásadně zákonem. Bohužel to přesně novela činí. Jen stručně si dovolím okomentovat některé podstatné body materiálu, které Ministerstvo životního prostředí vydalo k prosazení této novely. Tento materiál komplexně překrucuje fakta a mate pojmy.

Tak Ministerstvo životního prostředí tvrdí, že novela sjednocuje pravidla pro všechny národní parky. Jde o zjevnou nepravdu, protože zatímco Národní park Šumava bude mít jako základní území tzv. dílčí plochy, ostatní národní parky budou mít zonaci, kterou řeší zákon, přičemž ty dílčí plochy jsou managementová opatření orgánů ochrany přírody.