Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já začnu tedy jednoduše.

No, konečně. Konečně. A začnu otázkou. Kde jste byli, když jsme vás tady žádali, aby se tisk 246, který je téměř totožný, aby se zařadil na projednávání? Mrzí mě, že tady nemáme pana ministra zdravotnictví, který, když se ten tisk, který předložili poslanci hnutí ANO - Novák, Ratiborský, Helebrant a Sadovský - tak ministr zdravotnictví ho nepodpořil. Ale mám tady pana ministra školství a tomu musím poděkovat. Ten ho podpořil. Za to díky moc. Děkuji vám i za to, že jste mi umožnili vlastně k tomu vašemu návrhu, který je tedy velmi podobný tomu mému, se připodepsat. Hned se cítím jako nejenom předkladatel, ale i zhotovitel toho díla. No, super. Fakt vám děkuji.

A opravdu, bylo to v polovině loňského roku, bylo to 12. června, kdy jsem ten zákon s mými kolegy dal do systému. A mrzí mě jedna věc. Mrzí mě jedna jediná věc. My už jsme to půl roku mohli mít vyřešeno. Ale ne, hráli jsme si tady na politiku, takže šup, děti, klidně si ještě půl roku užívejte, než my se tady domluvíme kdo, co, jak předloží a komu to umožní připodepsat. A když jsem teď slyšel své kolegyně, které tady před chvílí tak nádherně popsaly tu tragickou situaci vlastně, která kolem toho je, já bych se rozplakal.