Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení zástupci vlády,

tato schůze by se dala jednoduše nazvat probuzení po mejdanu a následná kocovina. My se dnes scházíme proto, abychom po více než půlroce projednali to, co už mělo být dávno projednáno a co naši sousedé řešili, zatímco vy jste analyzovali, vysílali signály a pletli svetry. Ano, mluvím o Slovensku, Polsku, Maďarsku, Estonsku, Francii, Německu, Rakousku, Španělsku a dalších zemích, kde pochopili daleko dřív než u nás, že energie jsou problém. I my jsme vám to říkali z opozičních řad.

A slyšíte dobře, pane ministře a pane profesore premiére, jména těchto států, není jich málo. Jsou to vesměs země, které nám svým přístupem k hospodaření státu jdou příkladem. Poučili jsme se snad ze zkušenosti těchto zemí? Nepoučili. Na dnešní schůzi máme schválit vládní návrh zákona, který má řešit energetickou cenovou krizi. Jednoduše řečeno, máme posvětit výsledek středečního jednání vlády. Ale co víc, my máme opět a už podruhé v této věci posvětit bianko šek vládě stejně, jako tomu bylo v červnu, když se řešil energetický tarif, kterému dodnes nikdo nerozumí. Jen je jisté, že občanům a firmám pomůže asi jako kapka v moři.

V podstatě nevidím jediný důvod, proč vám důvěřovat a znovu dávat do ruky nástroj, se kterým nakonec nebudete umět pracovat. Jsme v opozici a jsme tak trochu v kleštích. Na jednu stranu k radosti koalice i vaší, pane ministře, nemůžeme říci ne tomuto návrhu. Přece jen je to nějaká pomoc. Na druhou stranu je ale potřeba jasně říct, jde o špatné řešení, nekompetentní, nedostatečné, s chybným odhadem dopadů na státní rozpočet, reklamní vzkaz, asi ta vaše strategická komunikace. Rád vaší pětipartě vysvětlím všechny části svého tvrzení.