Dámy a pánové, už si připadám jako pan poslanec Okamura, že se stále pokouším zařadit na program schůze Sněmovny novelu školského zákona, to, co se nám nepovedlo, když jsme se snažili zdokonalit projednávanou vládní novelu. Ráda bych, abyste znovu uvážili i ve světle událostí posledních dnů, posledních týdnů, jestli je opravdu jedno, jakou kulturu předáváme na našich školách, jestli je opravdu jedno, že naši žáci nejsou vedeni k tomu, aby vedle svých práv plnili také své povinnosti. Vracím se k oné zmíněné kultuře.

Naše kultura je kultura evropská. Kultura evropská stojí na několika pilířích. Právě ona zformulovala základní lidská práva a svobody, ale nezformulovala by je, kdyby nestála na pevných sloupech dědictví antického a židovsko-křesťanské kultury.

Dámy a pánové, prosím, v Poslanecké sněmovně jsme snad schopni rozlišit náboženství, to, co se mi stále jaksi podstrkuje ze strany Ministerstva školství, že chci zavádět křesťanství jako náboženství do škol. Jsme snad schopni odlišit náboženství, ideologii a kulturu. Já hovořím o křesťanské a židokřesťanské kultuře.