Po pětadvaceti letech jsme stále tak trochu analfabety ve znalosti světových náboženství. Tušit, do kterého systému patří Ježíš, kam Muhammad a kdo byl Mojžíš nestačí. Teprve v okamžiku, kdy mnozí straší islámem, začínáme se pídit po základech vlastní kultury.

Považuji za nezbytné, abychom změnili způsob, jakým dostávají naši žáci informace o světových náboženstvích. Máme tendenci mluvit o náboženstvích jako o něčem, co bylo, a k našemu údivu ještě pořád nezmizelo. Na věřící se díváme jako na exotická zvířata ve výběhu. Jsme zaskočeni tím, že kolem nás žijí lidé, kteří to, co není vidět, nejde koupit ani prodat, považují nejen za existující, ale dokonce za nejdůležitější ve svém životě.