Československý a poté český stát hrdému cikánskému lidu sebral v podstatě vše, navíc je začal, bez ohledu na příslušnost k tomu kterému kmeni, jednotně označovat za Romy. Mnozí moji cikánští přátelé by se urazili, kdyby je někdo nazval Romem. V padesátých letech stát zakázal kočování, které např. Francie zachovala. Po roce 1989 nastavil stát imigrační politiku tak, že připravil Cikány o jejich tradiční zaměstnání a přitom cikánské party kopáčů byly excelentní, pokud měly svého předáka.

Národ, který také mimochodem uměl spoustu řemesel, postupně ztratil veškeré možnosti legální obživy. Vystěhovávání z různých lokalit definitivně rozbilo poslední zbytky rodového systému a pokud k tomu přidáme snadnou možnost emigrace (přiznejme si, že- přes tvrzení různých států- převážně z ekonomických důvodů) inteligence a dalších elit, to vše umocněné generační obměnou, tj. vymíráním přirozených autorit, máme zde velikou sociálně vyloučenou skupinu, která se paradoxně opět vrací k migraci, mnohdy z ubytovny na ubytovnu.