Místo toho se nekonečně „opravují“ svodidla a je na výsost drzé slibovat dálnice a obchvaty. Je to jako byste po lidech házeli rajčata a pak jim slibovali dotovaný kečup.

Dálnice jsou v současné době především nástroj, jak z lidí tahat peníze a ty pak rozmrhat bůhví kam. Jen si to spočítejte, sotva sednete do auta nebo kamionu, už platíte. Silniční daň, dálniční známku, mýtné pro kamiony, DPH, povinné přimíchávání eko-nafty a spotřební daň na PHM. Sem tam i nějaká ta pokuta za vysokou rychlost na klidném rovném úseku (kde se to snadno měří, dohledá a vymáhá).

Že mýtné není daň? Ale je. Mýto ve výsledku neplatí ani spediční, ani dopravní firma, ale distributor, protože ve faktuře za dopravné se mu promítne ta korunka navíc. A tu korunku navíc se pak promítne ve finální ceně služeb. Není to zanedbatelná daň, to mýtné. Jednalo se o 9,7 miliard za rok 2015 , které putují do Státního fondu dopravní infrastruktury (celkové příjmy SFDI se pohybují v řádu 40 miliard). SFDI v roce 2015 dal krajům na silnice 2. a 3. třídy 4,4 miliardy.

Všimli jste si, že řada spojů na hranicích kraje na sebe nenavazuje? To je tím, že se málokdy dva sousedící kraje dohodnou, kdo bude platit za autobus, který pokračuje do vesnice v sousedním kraji a zase naopak. Základní příčinou problému je už jen to, že kraj má za úkol dopravu nejen objednávat, ale i platit. Jak teda zamezit plýtvání za poloprázdné autobusy nebo couráky? Berme tedy v tom případě hromadnou dopravu jako sociální službu. Autobus pro školáky, který je vyzvedne a rozveze. Mikrobus pro seniory, který je na objednání zaveze a budou to mít ještě s větším komfortem. Je to mnohem levnější než dotovat spoje, které v „sedle“ jezdí poloprázdné. Tato forma „uberizace“ krajské dopravy se mi líbí. Slyšel jsem i o případech v ČR, kde to funguje na podobné bázi, vesničky nemusí tedy pak platit „výpalné“ kraji za předražené poloprázdné spoje.

To, že stát a státní instituce mají monopol na objednání stavby a správu komunikací je opět základní příčinou problému nízké kvality naší dálniční a silniční sítě. Znám tu typickou otázku ďábla advokáta. „Kdo by bez státu stavěl silnice?“