V souvislosti s tím se zřejmě ani nikdo příliš nedivil tomu, že poslanecká sněmovna si rozpuštění neodhlasovala. Možnost a realizační schopnost pro konání předčasných voleb tím velmi poklesly. Tedy se spíše ztrácejí. Poklesla tím ale i legitimita pro konání těch, co jsou nám, bez naší možnosti vyjádřit se k jejich mandátu rozhodnuti vládnout do termínu řádného konání voleb v příštím roce.

Vyjádření některých politiků hledajících si cestičku pro podporu rusnokovsko – zemanovské vlády skrze urputné utvrzování veřejnosti o podmínce konání předčasných voleb je sice slyšitelné, zda také vůbec ještě obhajitelné pro naplnění režimu jejich uskutečnění však více než zpochybňující. Přičteme-li k tomu, že mají-li strany jako např. KSČM a část ČSSD zájem na podpoře rusnokovsko – zemanovské vlády, zřejmě tím sledují více své cíle a naplnění vlastních zájmů. Je totiž otázkou, proč by zároveň chtěly, aby právě ustavená vláda vzápětí končila. Jednou z podmínek podpory Rusnokovy vlády, že bude vládnout jen do předčasných voleb, se stává jen vějičkou k vyvolávání zmatku u občanů, protože z Ústavy ČR jsou podmínky a mechanismus pro konání prezidenta či Poslanecké sněmovny P ČR natolik jasné, že podporou tzv. vlády odborníků ve sněmovně nebude důvod pro vyhlášení předčasných voleb.

Z pohledu velmi vážného dění ve společnosti v současné době se hraje nejen o osud jednotlivých kauz, jak jsou nám známy minimálně z médií, ale také o důvěru v elementární fungování právního systému a politiky u nás.

Ústava je zákon, který odráží realitu a je také návodem, jak se co nejlépe orientovat ve spleti jejích vazeb a vztahů. Ústavní zvyklosti se vytvářejí v dobrém úmyslu jako kompromisy v situacích obvyklých a také pro východiska z nich. O jejich změnách by se určitě nemělo rozhodovat svévolně a z rozmaru skupin nebo jednotlivců, přičemž kvalita změny by měla být evidentně lepší v porovnání s předchozím stavem. Tomu však stávající vývoj a jeho personální zajištění na naší politické scéně neodpovídají.