Když jsme předčasem adresovali dopis hlavě katolické církve kardinálu Dukovi ohledně možné pomoci lidem postiženým povodněmi, nešlo o nepromyšlený či bláhový pokus, jak se občas ozývalo, často anonymně na některých sociálních fórech. Vázali jsme tento svůj krok především na pomoc lidem postiženým povodněmi a také na to, aby církev dala jasný signál, že sociální rozměr, resp. solidarita, charitativní činnost, pomoc potřebným apod. je jednou z jejích priorit.

Kardinál Duka to ve své odpovědi nám nepopřel. A vyjádřil svou vstřícnost. Pravda, celá věc se bude odehrávat zřejmě méně na očích veřejnosti. My jsme byli spíše pro to, aby se tu určité snahy, právě v této společensky nelehké době dávaly více najevo a podporovali se. Domníváme se totiž, že je třeba sledovat také psychologický účinek a snahu o celkovou změnu ve vnímání lidí institucí, jejich zástupců a moci obecně.

Čteme-li nyní o snahách KSČM uspořádat celonárodní referendum k otázce platnosti a zřejmě i působnosti zákona o vyrovnání státu s církvemi, jeví se nám tento krok jako jistě podnětný, ale poněkud zavádějící v době, kdy samotný zákon a jeho náležitosti již vstoupily v platnost. Své např. řekl i ústavní soud a praktická realizace již probíhá.

V otázce referenda máme jasno již dlouho a podporujeme jeho místo v rámci zákonných ustanovení ČR, stejně jako bychom podpořili tyto kroky, pokud by se konaly v době, kdy by se o otázkách vyrovnání teprve jednalo, a měly být schvalovány. Nyní se nám tyto hlasy ze „stranické kuchyně“ KSČM jeví poněkud opožděné a spíše sledující a apelující na určitou část voličů, od nichž očekávají podporu v blížících se předčasných volbách do PS. Tedy hlasy právě pro KSČM!