Projev senátora Jiřího Oberfalzera při předávání dekretů oceněným účastníkům třetího odboje dne 24. ledna 2017:

Čas pracuje proti nám. Přinejmenším proti naší paměti. Opouštějí nás očití svědkové někdejších událostí, a čím je jich méně, tím větší je prostor pro relativizaci pravdy o minulosti. Pevné kontury se rozpíjejí a pravdivý obraz prošlých časů ztrácí ostrost i jas.

Není to však jen paměť a odchod jejích nositelů, co zhoršuje naše povědomí o vlastní minulosti. Nemalým nepřítelem je i nezájem. Nezájem plynoucí z lehkomyslného pocitu, že se minulost už nemůže opakovat a že žijeme novou bezpečnou epochu: „Komunistická totalita se už nemůže vrátit, poučili jsme se a máme svobodu navždy, Evropa nás v tom nenechá.“

Jako bychom už zapomněli, jak plíživě se totalita nastolovala, jak se krok za krokem komunismus utužoval, až z něj vyrostlo monstrum, které jsme nedokázali vlastními silami porazit.

Paměť je nepohodlná, nepohodlná je pravda, především pravda o nás samých. Vzpomeňme, s jakými těžkostmi se rodil Ústav pro studium totalitních režimů, jaký boj byl o jeho název. Aby vůbec prošel parlamentem a získal podporu nalevicovatělých stran, muselo slovo paměť zmizet z jeho názvu.