Zmíněná stavba probíhá již déle než rok. To je v pořádku. Prakticky naprosto stejnou dobu je zde ale zabrán celý chodník i tradiční parkovací místa a to tak, že chodci jsou značkami nuceni poměrně složitě přejít na druhou stranu ulice, kus pokračovat po protějším chodníku a pak se mohou zase vrátit zpět. Na první pohled vlastně nic divného - to je taková tradice v Praze. Ale co je zajímavé - asi 14 dnů před loňskými listopadovými komunálními volbami se zničeho nic situace změnila. Chodník zůstal zabraný, ale chodcům zde vznikl bezpečný koridor, kde mohli pokračovat odděleni na jedné straně od stavby a na straně druhé od vozovky. Když šlo o hlasy, najednou tu bylo kultivované řešení. Jak dlouho vydrželo?

Přesně jenom zase týden nebo dva po volbách. Auta stavbařů, která na těch pár dnů "kamsi" zmizela, jejich buňky, dodávky a osobní vozy zabírající původní parkovací pás, se vrátily zpět a chodci byli a jsou zase za hlupáky - znovu jsou to oni, kdo se musí uskromnit, dvakrát přecházet a zbytečně ztrácet čas. Nebo to vzít rovně podél oněch zaparkovaných aut pánů od stavby a riskovat zdraví. Samozřejmě se může stát, že na nějakou nezbytnou dobu, kdy to je technologicky nutné, lze diskutovat o záboru takovém, který omezí obyvatele a ostatní chodce. (Jako právě na našem snímku, kde do onoho pásu zasahuje statické rameno stavebního stroje.) Ale to se bavíme o hodinách, nikoliv o dlouhých předlouhých měsících!