Mezi mnoha mailovými zprávami, které denně dostávám, je i text nazvaný „Jak nás svět vidí“. V něm se píše, že jeden vysoce postavený americký občan o nás prohlásil : „Máme vás dobře zanalyzované. Vypadáte dobře, jste výborní technici, sportovci, máte krásné ženy, měli jste jeden z nejlepších průmyslů na světě, z 3500 oborů jste jich provozovali 1800, což neměl nikdo. Od výroby knoflíků, skla, porcelánu, piva, zbraní až po jaderné elektrárny…..máte nádhernou zemi, ale máte jeden velký průšvih. Jste všichni proti všem….Co se vám však za posledních 30 let podařilo, to se nepodařilo ani minulému režimu, úplně vynulovat úspěchy, kterých jste v minulosti dosáhli. Dnes jste pouze skladem a montovnou Evropy.“

Toto je asi pravda. Svědčí o tom nejenom to, co všichni vidíme, ale i fakt, že americká renomovaná investiční banka J. P. Morgan nás v roce 2017 přeřadila z kategorie středně rozvinutých průmyslových zemí do kategorie zemí rozvojových, kde jsme dle mezinárodních statistických standardů nikdy za 100 let své existence nebyli.

Bez přehánění se dá říci, že český národ a Češi vůbec byli vždy okolním světem vnímáni jako národ vzdělaných, šikovných, pracovitých, chytrých a inteligentních lidí. České školství, zdravotnictví, průmysl i zemědělství nás dobře živily, a to nejen díky Baťovi, Škodovi, Kolbenovi či Čubovi, jsme byli známi v celém světě. 

To, že jsme téměř vše ztratili, má své hluboké příčiny, jejichž analýza z hlediska ekonomického, politického či společenského je nad rámec tohoto blogu. Běžný občan chápe, že každý převrat něco stojí a vždy dochází k majetkovým přesunům a změnám. V našem případě jsme ale ztratili téměř vše, co našinci vybudovali za mnoho generací před námi a ještě jsme se téměř nesplatitelně zadlužili. Snad žádná postsocialistická země nedopadla tak špatně, jako ta naše.