Téměř šest tisíc lidí pobírá v České republice starobní důchod mezi 3000 až 3500 korun. Je dobré také připomenout, že ženy mají důchody oproti mužům nižší zhruba o jeden až dva tisíce korun a jen na dokreslení, 45 tisíc seniorů nedostává kvůli exekucím ani celý starobní důchod.  

V mnoha případech není důvodem této nízké penze předchozí neochota pracovat nebo práce načerno, ale velký počet dětí. Ženy, které místo budování kariéry rodily a vychovávaly děti mají důchody nejnižší. A to přesto, že jejich děti přispívají do státního rozpočtu. Proč o tom mluvím?

Důvodem je stávající systém valorizace, která ve skutečnosti valorizací není. Valorizaci důchodů každá vláda prezentuje jako navýšení důchodů o inflaci nebo poměrnou část inflace. V tomto ohledu chválím současnou vládu za to, že má v úmyslu důchodcům přidat téměř tolik, co jim sebere inflace. Bohužel v praxi to tak není a nebude - pomiňme teď, že se valorizuje vždy o inflaci loňskou a nereaguje se na inflaci současnou, takže důchody jsou oproti realitě vždy ve ztrátě. Co je horší - valorizuje se tak, že se reálný propad nejnižších důchodů zvyšuje a naopak se nejvíce přidává nejbohatším. Tedy těm, kdo potřebují dorovnat náklady, se dává nejméně, a těm, co to tolik nepotřebují, se dá nejvíce. Shrnout to vše do mediálního tvrzení, že se důchodcům přidává 271 korun, je absurdní nesmysl. Ti s nejnižšími důchody dostanou 54 korun. Myslím, že každý člověk - věřím že i poslanec - pochopí, že tahle částka nenarovná inflaci.  

Současný nepromyšlený systém procentuální valorizace tedy v praxi nijak inflaci nekompenzuje.
 Tomu, kdo má důchod 3000, přidá stát 54 korun, a největší části důchodců takzvaná valorizace skutečnou inflaci nepokryje. Řešením tragické situace starých lidí je nejen valorizace, ale také změna jejího principu. Tedy že valorizovat budeme pokud možno o skutečnou částku, o kterou se zdražují jejich životní náklady, a pokud stát nemá na valorizaci všem, pak alespoň těm, kdo jsou na hranici chudoby. Neplatí tu přitom za každou cenu princip zásluhovosti, protože valorizace je v prvé řadě solidární věc, kdy důchodcům plošně navyšujeme příjem o inflaci.  

Mimochodem i zásluhovost je v současnosti sporná, jelikož jak jsem na úvod řekl, dnes má vysoký důchod například úspěšný člověk, který věnoval celý život vydělávání peněz, což chápu - ovšem proti němu stojí máma, která vychovala několik vysokoškoláků nebo slušných a poctivých lidí a obětovala kariéru i příjmy jejich výchově. Kde je její zásluhovost? Nikde.

Dovolte mi příklad ze života. Učitelka, paní Eva z Prahy, se svým manželem vychovala osm dětí. Není to romská rodina. Většina jejich dětí má vysokoškolské vzdělání a pracuje. Nejmladší syn a dcera ještě studují. Tato matka má dnes důchod zhruba 3200 korun. A vláda jí od příštího roku přidá něco přes padesátikorunu. Nevěřím tomu, že se tady najde jediný z nás, komu by tohle přišlo normální, spravedlivé a zásluhové.  

Proto navrhuji, abychom zcela změnili systém valorizace důchodů i systém vyměřování zásluhovosti, který musí reflektovat více parametrů než jen čistý příjem během zaměstnání. A co se týče řešení, které by přineslo okamžité dílčí zlepšení, Úsvit navrhuje, aby důchody nebyly zvyšovány všem stejným procentem - jako je tomu nyní, nýbrž všem stejnou paušální částkou a tím by se přestaly rozevírat sociální nůžky mezi bohatými a chudými. Zajistí se tím jak větší pomoc pro nejchudší a sociálně potřebné, tak i dlouhodobá fiskální udržitelnost. 

Tomio Okamura - předseda hnutí Úsvit