Vážené dámy a pánové,

máme před sebou sled zákonů, které se věnují vodě. Je to pochopitelné. Nedostatek vody je a bude v budoucnu asi nejpalčivějším tématem. Ostatně například kůrovcová kalamita je toho přímým důsledkem. Jakkoliv s principy mnoha návrhů lze souhlasit, s některými naopak souhlasit nelze. Novela především zavádí povinnost vytvořit plány pro zvládání sucha a nedostatku vody, které budou platné pro jednotlivé kraje i pro území celé České republiky.

Padl tu problém kůrovce a už tady vidíme, že sucho nelze řešit zákony o vodě a určitě ne jen zákony. Tady skutečně je prvotní úloha vlády, aby slyšela odborníky, připravila analýzu stavu, návrhy řešení a ty pak realizovala. Problém je poměrně jednoduchý, jakkoliv se to nezdá. V dlouhodobém poměru na území České republiky dopadá 200 let stejné průměrné množství vody. Takže voda je. Problém je v tom, že odchází. Jednak samozřejmě odtéká řekami, ale problémem je, že máme vyšší výpar vody, a to proto, že tu máme tepleji, máme stále více betonu a asfaltu a pochopitelně máme nízkou výšku ornice. A začalo nám teď i ubývat lesů. Řešení jsou mnohaúrovňová, ale v praxi proveditelná. Je třeba na maximum zalesňovat, a tím stabilizovat klima a zvýšit zádržnost vody. Musíme podpořit projekty na zvýšení výšky ornice. Je třeba zvážit nejrůznější přehrady, protože tady sice vodu zadržíme, ale vypařování vody je tu obrovské a marnotratné.

Jiná věc je vybudování spojení alespoň s Dunajem. To je obrovská zásobárna vody pro část střední Evropy. Součástí tohoto projektu jsou pobřežní mokřady, poldry na zadržování vody i systémy zavlažování okolních polí. Plus to je v západní Evropě desetiletí osvědčená a ekologická nákladní a hlavně turistická komunikace. Zdůraznil bych také budování decentralizace vodní soběstačnosti, to znamená, že minimálně na úrovni obcí by se voda měla vracet do půdy nebo recyklovat zpět do vodovodního systému a nevypouštět do řek.