Dnes si připomínáme památku věrozvěstů Cyrila a Metoděje, kteří nám přišli pomoct uchovat náš jazyk a naši národní samostatnost. Když jsem se zamyslel nad významem Cyrila a Metoděje, až nepříjemně mě překvapila podobnost poměrů ve světě Cyrila a Metoděje s dneškem. Většina lidí má pocit, že zásadní význam Cyrila a Metoděje spočívá v tom, že po velké Moravě a zřejmě i v Čechách šířili křesťanskou víru. To je ovšem dost zásadní omyl. Křesťanství se i v našich zemích šířilo minimálně sto let před příchodem obou bratří. Křesťanství v Čechách a na Moravě šířili krátký čas misionáři z Irska a Skotska. Ale zcela zásadní byla práce kněží a misionářů z franské říše, z jejichž vlivu jsme se chtěli vymanit.

Víc než 30 let před příchodem soluňských bratří kolem roku 831 došlo k tzv. „křtu všech Moravanů“, při němž novou víru přijal velkomoravský kníže Mojmír I., a lidé v jeho okolí. Knížete a jeho elitu pokřtil pasovský biskup Reginhara. Byla nová doba, křesťanství bylo svého druhu ideologickým nástrojem pro podmanění zemí sousedících s Východofranskou říší. Tím, že se velkomoravský kníže a po něm i česká knížata o pár let v Řezně přihlásili ke křesťanství, tím se i politicky spojili s tehdejší franskou říší, která sdružovala země velké části západní Evropy.

Svět byl tak, jako dnes, rozdělen na západ a východ. Na říši západořímskou, k níž patřili němečtí frankové a na říši východořímskou. Velkomoravský Kníže Rastislav se chtěl z vlivu franské říše vymanit. Základem bylo zbavit se propagandy západních franských kněží, kteří samozřejmě šířili ideologii podřízení se německým Frankům.