V posledních letech jsme mnohokráte slyšeli (velmi často i od Andreja Babiše), že to, co pro zjednodušení často nazýváme sporem mezi „pravicí“ a „levicí“, již neexistuje. Neexistuje to, protože přišel ON, manažer, který řídí stát jako firmu. Nynější diskuse o podobě zrušení superhrubé mzdy ukazuje, že to prostě není pravda. S pohádkou o manažerovi, který volí vždy to nejlepší řešení pro všechny, lze sice nějakou dobu úspěšně objíždět mítinky a usilovně ji vyprávět jako lidovou báchorku, ale ideovému sporu se nedá utíkat donekonečna.

A Andreje Babiše ten ideový spor zastihnul právě nyní. Když se přiklonil ke konzervativní pravici ODS a spolu s nimi podpořil takový postup při rušení superhrubé mzdy, který je ryze a jednoznačně pravicový a v důsledku asociální, zvolil ryze ideologické pravicové řešení.

Nicméně tento ideový spor o daňový systém je dobrou příležitostí načrtnout, jak by naopak mělo vypadat moderní levicové zdanění založené na sociálnědemokratickém vidění světa. Je fér to říci jasně a otevřeně, je fér říci, co by to pro koho znamenalo. A také je fér říct, kvůli čemu takové zdanění potřebujeme. Nebo přesněji: kvůli čemu si myslí sociální demokracie, že by bylo správné.

Vzhledem k tomu, že nechci napsat nejdelší blog v dějinách těchto stránek, omezím se skutečně jen na základní teze.