Hnutí ANO před volbami nemělo žádný politický program, jen dokázalo kritizovat stav. I přesto, nebo právě proto se mu podařilo získat nespokojené voliče a díky jejich hlasům se dostat do Sněmovny. Hlasů však bylo až moc a proto muselo hnutí přijmout i vládní odpovědnost. Nyní už to není jen o tom kibicovat, ale také ukázat, že umí něco udělat. Na všech ministerstvem pod jejich vedením proběhly rozsáhlé čistky. Někdy hodně diskutovatelné, jako např. v případě odvolání ředitele vězeňské služby, ale budiž, i to se dá pochopit. Nyní by už konečně měla přijít na řadu opravdová práce. Nebudu hodnotit každého ministra za hnutí ANO, protože na to nemám dostatek prostoru, ale vzhledem k prolínající se problematice a posledním výrokům toto učiním u ministra obrany Martina Stropnického. S jeho jmenováním do čela resortu obrany měl na počátku tohoto roku problémy i prezident republiky Miloš Zeman, který mu jako bývalému i současnému herci a bývalému diplomatovi vyčítal neodbornost. Jeho poslední výrok, že sebere bývalým vojákům a policistům výsluhy, je jen dalším důkazem toho, že konečně máme „odborníka“ na svém místě. Opravdu nevím, zda herecké ztvárnění vojáka nebo v poslední době na policisty – kriminalisty dává panu Stropnickému pocit, že o těchto nelehkých povoláních něco ví, ale zřejmě ano. Možná že jen naslouchá svým rádcům nebo chce udělat radost svému stranickému šéfovi a ve státní pokladně mu ušetřit pár miliard korun.

Vojákům a policistům, ale i dalším příslušníkům bezpečnostních sborů je výsluha přiznávána po odpracování nejméně 15 let služby. Maxima může dosáhnout po 30 letech. Je jakousi formou poděkování za službu vlasti, a to v době, když už příslušník nemůže své zemi dát sto a více procent svého nasazení. Prostě je to tak, voják, policista ani hasič po 50 roku věku už nemůže měřit své fyzické síly s kolegy o 30 let mladšími a pro armádu či bezpečnostní sbor by nebyl přínosem, ale brzdou. Každý stát si zde klade otázku: Co s nimi? Své původní povolaní už nemají a vrátit se k němu často ani nelze. Jen tak se jich zbavit by se mohlo vymstít, protože stát do jejich výcviku investoval mnoho. I proto jim stát vyplácí příspěvek. Více se však už nestará. Tisíce těchto lidí tak v polovině svého produktivního věku musí začít nový život, život bez uniformy. A přiznejme, ne každému se to zcela podaří.