Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, členové vlády, dovolte mi několik poznámek, neboť si to zaslouží i pohled do historie. Předně bych chtěl poznamenat, že jde o problém, kdy dochází k zneužívání sociálních dávek ne ze strany potřebných, ale ze strany majitelů domů a bytů. To podtrhuji. Za druhé hlavní problém, který byl takhle nastaven, vznikl při divoké privatizace bytového fondu v jednotlivých městech a obcích. Obce si nenechaly potřebnou jednu třetinu bytů, která by mohla sloužit sociálně slabším. A vzpomínám si na jednání zastupitelstva statutárního města Opavy, kdy jsem se snažil ovlivnit, aby nebyla privatizována budova, která byla postavena jako bezbariérová pro zdravotně postižené, a i ta byla privatizovaná a obec s ní dneska nenakládá.

Co se týká doplatků na bydlení, ten tady taky měl určitou podstatu při svém vzniku, neboť spousta občanů sociálně slabých, a já to zas obrátím třeba na statutární město Ostrava, bydlela v takzvaných dřívějších ubytovnách jednotlivých průmyslových podniků, ale neměla tam trvalé bydliště, takže neměla nárok na příspěvek na bydlení. A proto se hledala cesta, jak pomoci i těm. A byl vymyšlen a schválen doplatek na bydlení.

Pak přišel pan exministr Nečas, ministr práce a sociálních věcí, a přišel s tezí, že vlastně ty příplatky a doplatky na bydlení jsou vypláceny osobám potřebným, ale ne vždy dochází k tomu, aby doputovaly k majiteli bytu či domu, a propadnou se někde v hernách. Proto Poslanecká sněmovna schválila výjimečně v tomto případě, že tento sociální příspěvek bude moci být vyplácen ne těm potřebným, ale přímo majitelům. Ale to jsme netušili, co se stane. A od této chvíle nastal obrovský boom s obchodem s chudobou, nákup hygienicky zcela nevyhovujících budov a sestěhovávání často nepřizpůsobivých občanů, ale často i těch, kteří neměli jinou možnost do různých lokalit. A nyní si s tím nevíme moc rady.