Pamatuje na útlé dětství? Jak nám rodiče a zejména prarodiče ukazovali a říkali spoustu tak důležitých věcí pro náš další život? Jak nám to říkali s láskou a trpělivostí? 
A je lhostejné, jaké měli vzdělání či kde pracovali.

Měli totiž životní moudrost a předávali nám pouze to skutečně zásadní a potřebné - jak vědomosti, tak dovednosti. Tedy to, co skutečně potřebujeme a bude to pozitivně ovlivňovat náš další život. A chtěli, aby náš život byl hezký a šťastný.

Naprostou samozřejmostí byla i jasná výchova v tom, co se smí a nesmí, co je slušné či nikoliv, co je to spravedlnost a nespravedlnost, co je čest, přátelství, pomoc slabším, úcta ke starým spoluobčanům a mnoho dalšího, obdobě důležitého a zásadního...

Jsem si jistý, že obdobně vychovává své děti či vnučky a vnuky drtivá většina z nás. A to je dobře!

Tak mi ale vysvětlete, jak je možné, že si stále a stále dokola volíme do zastupitelských funkcí politiky, ze kterých se tak často vyklubou "hlupáci", nebo přímo "lumpové a darebáci"? A dokonce je volíme opakovaně, i když již víme, co jsou zač?