Stejně jako jindy, i letos by mělo být, paralelně s děním na hřištích, neméně důležité i dění zákulisní. Avšak výrazně jinak, než tomu bylo doposud. Žádné „Křetínského kabely“ a tak podobně – mám na mysli tvrdou práci odpovědných politiků.

Je to vlastně paradox. Fotbal je v Česku dlouhodobě profesionálním i amatérským sportem číslo 1 a i ten, kdo do balonu nikdy ani nekopl, je schopen o jeho nedostatcích sáhodlouze fundovaně vyprávět. Zaráží mě, že český stát dlouhodobě není nijak schopen k rozvoji fotbalu a k řešení jeho nejpalčivějších problémů výrazněji přispět. Argument, že fotbal je „branže sama pro sebe“, tady rozhodně neobstojí.

Mnohamiliardové dotace a problémy s jejich přidělováním, které snad definitivně zdiskreditovaly (už tak mnohými nenáviděné) nejvyšší vedení FAČR a jejího bosse dostaly na chvíli dokonce do vazby, jsou přitom pouze viditelnou špičkou celého masivu problémů. Naplno zuřící válku mezi jednotlivými fotbalovými šíbry či dokonce mezi celými „frakcemi“ uvnitř fotbalového hnutí už ani nikdo neskrývá…