Jsme poměrně tolerantní země s vlažným vztahem k víře i církvi, která snese i odvážnější liberální témata jako eutanazii nebo legalizaci měkkých drog. Přesto se zde liberálům nedaří.

Základním ideálem liberálních stran je svoboda, svoboda bez "ale", které za ní kladou socialisté i konzervativci. Svoboda jednotlivce zvolit svůj osud, žít si po svém, v rodinném uspořádání, které si sám zvolí, pokud neškodí ostatním. Jeden by řekl český sen. Tak proč to nefunguje?

Především proto, že pojem liberalismus si pro sebe kdysi ukradla konzervativní ODS, která jej však aplikuje pouze na úzkou výseč lidského konání: trh a tržní prostředí. Přitom být liberálně-konzervativní je často protimluv. Řádný konzervativec věrný tradici odpírá různým skupinám obyvatel jejich práva prostě proto, že je neměly nikdy v minulosti, uctívá, suší a vycpává tradiční autority jako církev, kdežto liberál je zpochybňuje a testuje, a fascinován obrazem tradiční rodiny 2. poloviny 19. století odmítá jiná rodinná uspořádání, která naopak liberál vítá. A protože konzervativec vychází z hobbesovského člověk člověku vlkem, slibuje lidem řád: více policistů, více kamer, více dohledu, více bezpečí, na což potřebuje silný státní aparát. V tom si rozumí se socialistou, který chce také silný stát, jenom zaopatřitelský, který vám po státem organizovaném porodu, kariéře ve státním podniku a tučné státní penzi vystrojí krásný státem placený funus. Nebo to alespoň říká.. (nevěřte mu:-)

Politické spektrum není přímka, ale kruh, a socialista s konzervativcem jsou si v otázce velikosti státu blízko, jakkoliv ho každý chce z jiných důvodů. Jenom liberál díky své víře v osobní svobodu a racionalitu člověka může skutečně chtít a prosazovat štíhlý a pokorný stát.