Nepřísluší mi Petrův krok hodnotit. Lidsky ho chápu, nedělal to s lehkým srdcem. Nemám radost. Stále mu jde o úspěch strany, kterou zakládal.

Co teď?

Evropské volby jsou pro Svobodné paradoxem. Kandidovat do parlamentu, který nemáme rádi?

Chceme volný evropský trh, pohyb zboží, lidí, kapitálu, výměnné pobyty studentů, sdílení vědy, společnou obranu evropských zemí (NATO).

Současně však jsme názoru, že nic z toho dobrého skutečně nepotřebuje Evropský parlament, Evropský superstát, povinnou Evropskou kulturu, jednotnou vnucenou měnu, celní politiku, která nejvíce ubližuje nejchudším obyvatelům EU a za výnosy těchto cel platí převážně své PR.

Migrace? Azylová pravidla a sociální politika ČR je cca v pořádku. Nevidíme plán ji měnit, není vůle občanů ani politiků. Tlak EU na kvóty je z velké části interní PR unijních politiků – přesunují vinu na jiné. Budeme ho odmítat na půdě EP i doma. Nepodceňovat, ale hysterie netřeba. ČR má spíše problém, že k nám v době, kdy průmysl a služby potřebují každou ruku, nemůže snadno přijít více dobrých lidí pracovat. Více výroby, dříve opravené cesty, více zdravotnického personálu – to snad všichni chtějí.