Babiš je politik, který má známý několikanásobný konflikt zájmů. Je jako vicepremiér a ministr financí jedním z nejvyšších ústavních činitelů země a současně je majitelem druhé největší korporace v zemi, druhým nejbohatším člověkem v ČR s prakticky neomezenými možnostmi posouvat své peníze do politiky, což prakticky může znemožnit rovnou soutěž politických stran, a je také majitelem největšího mediálního impéria v zemi.

Teď k těmto četným střetům zájmů, a můžeme říci, že Babiš je vlastně chodícím střetem zájmů, přibyla ještě jasně deklarovaná vazba na policejní útvar ÚOOZ, který v minulosti proslul řadou kontroverzních akcí. Ať už pod vedením Kubiceho anebo od roku 2008 pod vedením Šlachty. Je jich celá plejáda.

Nemá smysl jmenovat ty drobné přehmaty, ale zastavím se u těch velkých, klíčových, které měly jasný politický podtext a dopad do české politiky. V roce 2006, na jaře před sněmovními volbami, zveřejnilo vedení ÚOOZ tzv. Kubiceho zprávu. Nic z ní se neprokázalo. Před podzimními komunálními a senátními volbami v témže roce, šéfové ÚOOZ strašili veřejnost skupinou kořalů, údajných zločinců, vydatně hecovanou policejními agenty a sesypanou do kornoutu v kauze Budišov, která byla teatrálně pozatýkána pár dní před volbami. S jasnou konotací poškodit ČSSD. Naopak v roce 2013 se karta obrátila a do té doby ve vztahu k ÚOOZ jásající ODS byla šokována akcí, která znamenala její politický konec ve vládě a současné její dožívání na okraji politického spektra.

ÚOOZ tehdy vtrhl na Úřad vlády jako do peleše lotrovské, pozatýkal tehdejší šéfku sekretariátu premiéra Nečase, J. Nagyovou, a pár dalších borců, včetně tří bývalých poslanců ODS, kteří byli obviněni z korupčního jednání.