Netanjahu a jeho Likud  by mohla v první řadě porazit  levostředová aliance Sionistická unie, vedená lídrem Strany práce Izákem Herzogem a centristickou političkou  Cipi Livniovou, která stojí v čele  strany Hnutí. Není bez zajímavosti, že Livniová je po Goldě Meirové v pořadí teprve druhá žena, která zastávala  funkci izraelské ministryně zahraničních věcí. 

Nebezpečí porážky si jasně uvědomuje i  premiér Benajamin Netanjahu, který od setkání se členy Likudu 11. března objíždí a mobilizuje voliče po celé zemi a snaží se rozhýbat dosud poněkud mdlou kampaň Likudu.  Stále mu však průzkumy dávají pouze 21 poslanců ve 120 členném Knesetu, zatímco Sionistická unie prý může počítat s 24 až 25 mandáty. Není ovšem vyloučeno, že nakonec se budou radovat ti třetí.

Nové spojenectví by mohla  vytvořit strana Budoucnost v čele s Jairem Lapidem, průzkumy jí dávají  12-13 mandátů. Do středového bloku by se měl zapojit i Moše Kachlon s vlastní  stranou  Kulanu (předpoklad zisku 11 křesel) a tyto dvě formace by doplnil   Avidor Lieberman, dnešní ministr zahraničních věcí, se stranou Jisrael Beteinu. Společně se mohou pokusit přesvědčit prezidenta, aby právě jim dal pověření k sestavení vlády.

Pro oživení mírového procesu na Středním východě by ale zřejmě byl nejlepší úspěch  Izáka Herzoga a Cipi Livniové. Zřejmě by přišla realističtější politika, než v uplynulých letech uskutečňovala konzervativní koalice kolem Likudu a premiéra B. Netanjahua. V koncentrované podobě nám její podobu ukázal Netanjahu při svém nedávném projevu v americkém Kongresu.  Netanjahu by v případě, že by se stal premiérem,  zaujal pozici nejdéle sloužícího izraelského premiéra. Splnění tohoto jeho snu by ale zřejmě bylo vykoupeno novými problémy na Středním východě a vzdalujícím se mírovým řešením vztahů Izraele s Palestinci.