Nedávno vydal M. Chovanec své podmínky pro účast ČSSD ve vládě. Myslím, že jsou to podmínky realistické a mohou být základem ke koaličnímu jednání. Je jen škoda, že jiní sociální demokraté devalují toto jeho úsilí. Např. Z. Jičínský se v rozhovoru pro PRÁVO vyjádřil, cituji: „ČSSD nemá sílu klást Babišovi ultimáta“. Ale Chovancovi přeci nešlo o ultimáta, ale o vymezení východiska k jednání. A musí to být takové východisko, které bude na jedné straně realistické a na druhé straně do budoucna nepřinese ČSSD její úplné politické zničení. Převzít případné společenství ve vládě s hnutím ANO jen na de facto okrajových či politicky méně významných resortech typu kultury či MMR by ale nemělo význam. Tady jde o to, aby případní budoucí ministři ČSSD byli vidět a například ministr kultury je výrazněji vidět tak jednou za čtvrt roku.

Hnutí ANO si musí samo zvážit, zda je pro něj politicky výhodnější koalice s ČSSD, která je etablovanou součástí jedné ze dvou nejvyšších evropských politických sil, anebo podpora populistů. A samozřejmě za všechno v politice se musí zaplatit. Skautský přístup v politice, jak o něm mluví Z. Jičínský, je politickým romantismem, který ČSSD z dnešní hluboké krize nevyvede.

Druhým názorovým extrémem jsou ovšem názory M. Štěcha. Tento muž vůbec nic nepochopil. V poklesu volební podpory ČSSD vidí Štěch ve svém rozhovoru pro páteční HN jako důvod „personální hašteření, že někteří lidé nerespektovali zvolené vedení“. A na jiném místě říká: „Sobotka není typ diktátora, naopak byl v některých případech velmi mírný.„ A dožaduje se od hnutí ANO omluvy kvůli kauze lithium.