Dále, že by přestaly útoky na strategickou infrastrukturu na obou stranách rusko-ukrajinské hranice. Rusko ovšem souhlas s tímto částečným příměřím ihned v Rijádu podmínilo např. návratem jeho bank do mezinárodního zúčtovacího systému a zrušení některých dalších sankcí. 

Ukrajinci ovšem křičí, že žádné dodatečné podmínky je nezajímají. Ale vyjednavači Spojených států vědí, o co se jedná. Ovšem Spojené státy budou muset o postupném omezování sankcí vůči Rusku a jejich uplatnění, které stejně podstatněji ekonomiku Ruska neovlivnilo, mluvit a dohodnout se s EU. Francie a Velká Británie (a v tuto chvíli nemůžeme vůbec hovořit o tom, co chce Německo, které sestavuje novou vládu) jsou pro pokračování války. Prý je potřeba, jak to sdělil 20. března zatím poslední summit EU, donutit Rusko k míru silou. Podobné nesmysly slýcháme už přes tři roky a zdá se, že se přehlídka vítězných ukrajinských vojsk na Rudém náměstí nebude konat.

Jen tak mimochodem, na již zmíněném summitu EU byl zamítnut návrh „ministryně zahraniční EU“ K. Kallasové na poskytnutí dalších 40 miliard eur na pomoc Kyjevu. Nebyl přijat ani návrh na vyčlenění 5 miliard eur na nákup dvou milionů dělostřeleckých granátů. Francouzský prezident Macron a britský premiér Starmer však blouzní o vyslání 30 000 vojáků zemí EU (rozuměj: NATO) jako mírové síly na Ukrajinu.