Když Emmanuel Macron v roce 2017 na Sorbonně představil svou vizi „strategické autonomie“ Evropy, působil jako motor evropské integrace a hlas sebevědomého kontinentu. Osm let poté, na říjnový summit Evropské rady v Bruselu, už však francouzský prezident dorazí s pověstí, která se od jeho začátků dramaticky liší. Z vizionáře se stal zdrženlivý politik – a podle mnohých diplomatů i překážka evropského pokroku.
Bruselský list Politico vedl rozhovory s desítkou unijních diplomatů a úředníků, kteří s Macronem úzce spolupracovali; ukazují, že jeho vliv v Bruselu vytrvale klesá. Důvodem jsou vleklé domácí problémy, politická nestabilita i rostoucí tlak Národního sdružení Marine Le Penové ve Francii. Prezident, který kdysi určoval evropskou agendu, je dnes podle nich spíše jejím zpomalovačem.
Z vizionáře „kazisvětem“
V posledních měsících se Macron stále častěji staví proti ambiciózním návrhům Bruselu. Myšlenku „dronové zdi“ Ursuly von der Leyenové, k ochraně evropského vzdušného prostoru před ruskými útoky, označil za nereálnou. Návrh Antónia Costy zrušit jednomyslnost při přijímání nových členů EU – čímž by se obešlo právo veta Viktora Orbána – Francie odmítla. Stejně tak Paříž brzdí ekologické a sociální normy, od směrnice o odpovědnosti firem po nové klimatické cíle do roku 2040.
Zatímco v minulosti Macron volal po „Evropě, která chrání“, nyní se soustředí především na to, co rezonuje u občanů ve Francii. Prosazuje větší kontrolu migrace, méně byrokracie a výjimky pro automobilový průmysl. „Macron je pohlcen domácími problémy. Už není evropským šampiónem, jakého jsme kdysi znali,“ shrnul jeden z unijních diplomatů.
Ztracený dech evropského lídra
Je pro vás Petr Macinka přijatelný jako ministr životního prostředí?Anketa
Francie navíc zažívá nebývalou vládní nestabilitu. Pět premiérů během dvou let a série krátkodobých vlád ztížily Paříži udržet soudržnou linii vůči Bruselu. „Pokud máte rok a půl nefunkční vládu, máte o něco menší vliv na rozhodování,“ poznamenal jeden z diplomatů.
Konec éry „Macronovy Evropy“
Macron kdysi hovořil o rozšíření Unie jako o geopolitické nutnosti a otevřeně podporoval vstup balkánských zemí i Ukrajiny. Dnes však tyto plány brzdí – i proto, že by mohly posílit jeho domácí protivníky. „Jakákoli diskuse o vstupu Albánie nebo Ukrajiny je darem pro Marine Le Penovou,“ připustil jeden z jeho blízkých spojenců.
Politologové se shodují, že Macronův vliv v evropských institucích je na historickém minimu. Diplomati v Bruselu už o něm často mluví v minulém čase, jako o lídrovi, který „měl“ vizi, ale nedokázal ji proměnit v trvalý odkaz. I když jeho mandát skončí až v roce 2027, mnozí se domnívají, že éra „Macronovy Evropy“ už skončila.
„Zůstane po něm silná rétorika a několik zásadních myšlenek, které inspirovaly evropské instituce,“ uvedl jeden ze starších úředníků Evropské komise. „Ale dnes už jeho hlas neurčuje směr. Určuje ho realita.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Měl by Macron kvůli pokračující krizi ve Francii odstoupit?
autor: Jakub Makarovič
