Po letech stagnace českého hospodářství a životní úrovně českého obyvatelstva za pravicových vlád (statisticky lze přesvědčivě doložit v letech 2008 – 2013) se ještě dnes Páral odvažuje tvrdit, že současná vláda rozhazuje to, co předchozí vlády (rozuměj Nečasova (sic!) a Topolánkova) nahospodařily. To je axiom č. 1. Co na tom, že tento „axiom“ lze velmi snadno vyvrátit. Každoroční schodky státního rozpočtu počínaje rokem 2009 vysoce převyšující stomiliardovou hranici, jakoby za pravicových vlád neexistovaly. Razantní navyšování státního dluhu nebylo. Statistiky prostě nejsou…

Sobotkově a Babišově vládě bych rozhodně v žádném případě nevyčítal menší kvalifikovanost v ekonomické oblasti, nežli jakou měly dvě předchozí pravicové vlády. Nynější vláda rychle obnovila důvěru firem i občanů v pozitivní budoucí vývoj hospodářství. Podpořila osobní spotřebu a začala dělat určité kroky k obnově dynamiky veřejných investic a exportu, poničené pravicovými vládami.

Vyčítal bych jí něco úplně jiného, na co naopak páni Páralové a spol. ani nevzdechnou. Jsou to nesmyslné výdaje, které mohou reálně vzniknout v budoucnu a silně zatížit občany, firmy i stát.

Nikdo např. neví, kolik bude stát výstavba až čtyř nových bloků českých jaderných elektráren. Bude to 300 či 400 miliard nebo ještě více? Jak se tato obrovská investice promítne do cen u nás vyráběné elektrické energie? Bude pak český průmysl, resp. jeho výrobky, ještě konkurenceschopný? Bude to na úkor nižšího růstu mezd pracovníků? Jak se promítnou vysoké ceny elektrické energie vyráběné z jádra v životní úrovni obyvatelstva? Bude ještě kam v Česku vyráběnou elektřinu vyvážet, když zejména Německo bere vážně evropské cíle, pokud jde o masivní úspory energií? Tyto znepokojivé otázky Sobotkovu vládu zjevně vůbec netrápí (netrápí ovšem vůbec ani pravicové intelektuály a publicisty).