To znamená, že ve skutečnosti se její podpora může pohybovat někde mezi 4 – 5 %. A v některých regionech, jako je Praha, pak mezi 3-4 % volební přízně. Upřímně, proč by tomu mělo být jinak? Strana zatím nevydala veřejnosti žádný signál o tom, že usiluje o zásadní změnu. O změnu přístupu k politice, k veřejnosti, k programu. Neprojevila se ani žádná pokora, žádná omluva voličům, ať věrným či odpadlým, prostě žádná reflexe.

Pokud dosavadní vedoucí představitelé ČSSD hovoří (a odstrašujícím případem toho byla ministryně Marksová Tominová minulý týden) s médii, staví se do polohy, že jim vlastně voliči neporozuměli, ačkoli strana dělala vše dobře a že sociálně demokratické hnutí je v krizi všude.V celé Evropě... Prostě trapné výmluvy.

Ano, možná, že sociální demokracie má v Evropě jisté těžkosti, ale v sousedním Rakousku měli sociální demokraté v parlamentních volbách po letech v čele vlády 27 % a v Německu přese všechny peripetie přes 20 %. Nikde zatím nepoklesla sociální demokracie tak hluboko jako u nás. Tedy s výjimkou Polska, na jehož příklad jsem v posledních letech často, bohužel předvídavě, poukazoval. Polští sociální demokraté nejsou dnes ani zastoupeni v polském Sejmu. A to se může v budoucnu stát i české sociální demokracii.

Zástup kandidátů na místopředsedy strany je poměrně úctyhodný, ale bohužel jsem od nikoho z nich neslyšel, s jakými programovými změnami by sociální demokracie měla přijít, aby oslovila nové voličské skupiny. Ne, že by všechny rozhovory kandidátů v médiích byly špatné. Určitě nebyl špatný třeba ani Zimolův rozhovor v médiích či rozhovor Haškův. Ale to podstatné je program, dále přístup k veřejnosti, tedy marketing, a otevřené slovo. To znamená politická odvaha. Jak chcete usilovat o změnu, pokud budou v čele strany stát lidé, kteří ji vedli ke katastrofální volební porážce monumentálních rozměrů?