Původní rozpočet této modernizace je 22 miliard korun, termín dokončení sedm let, což do značné míry komplikuje dopravu v celé zemi.

Na začátku neexistovala ekonomická studie (feasibility study) o celkových nákladech i pro uživatele (cena omezené dopravy a ztraceného času a souhrnné náklady po dobu životnosti stavby), jak to vyžadují podmínky pro evropské dotace.

Oproti postupu ŘSD zcela obnovit betonovou desku (vrstvu) a rozšířit vozovku se objevují návrhy beton ponechat, jen rozčlenit na zhruba metrové úseky a překrýt asfaltovým souvrstvím, jak s tím počítal už původní projekt dálnice. To je běžný postup při modernizace dálnic všude ve světě a bylo úspěšně praktikováno před 12 lety na úseku u Mirošovic, což je nyní nejkvalitnější úsek. Náklady by pak byly poloviční a délka rekonstrukce třetinová.

Je také možné mikrofrézování dálničního tělesa, které srovná povrch a dá nám 5 – 7 let času na přípravu rozumnějšího řešení. Náklady by pak byly dvacetinové (pět procent), délka trvání takové akce by byla jeden rok.

Vývoj stavebních cen na dálnicích u nás a v Německu ukazuje zajímavá studie Cenové porovnání dálnic D8 a A17 (pokračování na německé straně): http://cenadalnic.oziveni.cz/documents/ibr-ceny-d8-a17.pdf