Vždy se totiž jedná o nepříliš kompetentní lidi, kteří Sobotku v blízkém ani vzdálenějším budoucnu nemohou mocensky ohrozit (s malou výjimkou ministra vnitra Chovance, statutárního místopředsedy ČSSD).

A tak se Sobotka, ať tak či onak, postupně zbavil možných konkurentů, kterými byli úspěšní primátoři Brna a Ostravy, Onderka a Kainar. Prostě je nechal vykrvácet. Jednoho ve stranických hrátkách a druhého v třetí kandidatuře na post primátora. Dnes si na ně už vzpomene jen málokdo.

Je zřejmé, že výsledek komunálních voleb v krajských a dalších velkých městech a výsledek krajských voleb se odvíjí od obrazu celostátní politiky. Na sjezdu ČSSD, který se konal rok a půl před krajskými volbami, by proto do vedení strany měli kandidovat jeden či dva krajští hejtmani, aby získali celostátní publicitu. Sobotka však místo toho nechal kandidovat lidi, kteří jsou pro veřejnost ve volbách nepřitažliví (Marksová Tominová) anebo lidi, které veřejnost nezná a kteří v žádných krajských volbách žádným žolíkem být nemohou (Starec, Teska Antošová).