Radikální islamisté řádící v Iráku obsadili Mosul, vtrhli do Tikrítu, zabrali nejvýnosnější naftová pole a jsou před branami Bagdádu. Zní to jako horor. A co dělají hlavní mocnosti Západu? Místo čerta kreslí Putina. A zatím půl milionu zoufalých lidí prchá ve zmatku z Mosulu. Po obsazení Bagdádu lze očekávat krvavou lázeň pro všechny odpůrce radikálních islamistů, proti níž bartolomějská noc, uspořádaná francouzskými katolíky proti hugenotům (1572), bude v dějinách zapsána jen jako malá vražedná kratochvíle.

Západ od počátku špatně vyhodnotil situaci v Sýrii a v zaslepené nenávisti proti iránskému spojenci Bašáru Asadovi vojensky a propagandisticky podporoval a podporuje tzv. opozici. Domácí syrskou opozici po četných amnestiích uskutečněných syrskou vládou se Asadovu režimu podařilo většinu neutralizovat.

A tak proti syrské legitimní vládě bojují radikální džihádisté z celého světa. Ty Západ dokonale vyzbrojil moderními zbraněmi, které, jak to vypadá, jsou nyní používány také v Iráku proti tamní legitimně zvolené vládě.

Jak se zdá, sekulární a nábožensky velmi tolerantní režim v Sýrii se v současné době těší podpoře zdrcující většiny syrského obyvatelstva a vítězí na bojištích. A Západ dál podporuje „opozici“ proti němu, dodávkami zbraní prodlužuje válečný konflikt v Sýrii, a přispívá tak k dalším obětem války, zejména mezi civilním obyvatelstvem, a dalšímu ničení materiálních hodnot, již tak zpustošené země.

Trpké plody této těžko pochopitelné politiky teď Západ sklízí v Iráku.

V Bagdádu tamní vláda dnes možná nebojuje za Prahu a západní hodnoty, ale je násobně lepším a hlavně legitimním řešením nežli správa Iráku soldateskou z řad militantních islamistů. Pokud západní mocnosti nepřistoupí čelem k podpoře legitimní irácké vlády, budou promarněny všechny oběti Západu a jeho spojenců vynaložené v souvislosti s vítězstvím nad režimem Saddáma Husajna. A padne další kostka domina… A podobný závěr musí Západ udělat i v Sýrii a přerušit jakkoliv podporu ozbrojené „opozice“.

Jiří Paroubek

Poznámka: Text byl nabídnut  redakcím českých deníků, žádná redakce neprojevila zájem o zveřejnění. Jedná se o další ukázku "demokratičnosti" našeho mediálního světa, který připouští pouze názory poplatné a autory papouškující vyžadovanou "pravdu". Podobně média pracovala v době bombardování Jugoslávie, Kosova a naposledy např. Ukrajiny.