Minimálně odměny pro jednoho náměstka na ministerstvu zemědělství a jednoho manažera na ministerstvu vnitra vyvolávají pochybnosti. V jejich případě se totiž jedná o více než stotisícové odměny za pouhé dva měsíce práce. Docela by mne zajímalo, co tak významného tito pánové nebo tyto dámy za tak krátkou dobu vykonali pro naši republiku.

Nejvíce se ovšem předvedl „neviditelný“ ministr financí Jan Fischer. Průměrné měsíční odměny pro „jeho“ náměstky jsou nejvyšší ze všech ministerstev. Přitom o činnosti ministerstva financí jsme se v poslední době dozvěděli pouze to, že ministr Fischer tlačil na šéfa EGAP, aby bez výběrového řízení prodal dluhy za ruskými sklárnami. Zasáhnout musel až premiér Rusnok.

Podobně jako Fischer je na tom ministr vnitra Pecina. Ten zase chystal na poslední chvíli vypsat výběrové řízení za několik miliard korun na IT služby. I to nakonec vláda raději zastavila.

Zejména výše uvedení ministři by měli veřejnosti předložit argumenty pro ospravedlnění takto vysokých odměn. Chápu, že práce ve státní správě není příliš lákavá a za dobře a tvrdě odměněnou práci pro stát si pracovníci zaslouží odměnu. Ovšem odměny musí být ospravedlněny. Když pro nic jiného, tak pro to, aby se zamezilo dalšímu prohlubování veřejné nedůvěry ve stát.

Jiří Paroubek, předseda LEV 21