V posledních dnech před evropskými volbami předložila Evropská komise shrnující zprávu o vývoji reforem ve finančním sektoru, která je zároveň jakýmsi „poučením z krize“ eurozóny a EU. Umožňuje pochopit příčiny událostí, které nás přivedly na pokraj zhroucení světového finančního systému. Stejně jako navazující sled kroků, ze kterých se rodila ucelená reforma.

Nejprve převládaly záchranné práce na pochodu, kdy se často ohýbalo právo a obcházely unijní smlouvy, zakazující státní pomoc finančním institucím. Musely se nahradit předstíráním bilaterární spolupráce, protože hrozil totální rozpad. Ale během následujících let pokročilo také budování skutečných federálních institucí, jako je vznikající bankovní unie nebo - v oblasti státních financí - také stabilizační fond ESM a fiskální pakt. Reforma má komplexní charakter, ne všechno je hotovo, ne vše se zdařilo, ne všude je politická vůle, ale funkční období je u konce a ohlédnutí je tedy namístě.

Klíčovou chybou, která vedla ke krizi, byl fakt, že soukromé instituce byly v integračních snahách mnohem rychlejší než státy, a protože byly často i mnohem větší, měly jistotu, že každý souboj s individuální vládou mohou jenom vyhrát. Mohly si dovolit podstupovat stále extrémnější riziko, protože věděly, že v nejhorším stát banku zachrání penězi daňových poplatníků.

Tato pohodlná pozice se otřásla až ve chvíli, kdy se celý systém začal sypat a také státy musely koordinovat svoji pomoc. Ta zároveň ukázala existenční nutnost společné regulace.