Čeká nás střet prezidenta a vlády?

Politicky silně oslabený prezident se nejspíš nechce vzdát své představy stát se dominantní figurou na české politické šachovnici. Upřímně, pokud by byl o deset let mladší, zapomněl svou mstivost, islámofobii, své osobní předpojatosti a špatné zdraví ve své noře na Vysočině, byl bych pro. Dnes ale vidím zcela jasně, že by to dobré nebylo. Pro stát, pro veřejnost. Jistě, podpořil jsem Zemana již před prvním kolem prezidentské volby. Předpokládal jsem však, že se poučí a stane se dobrým ústavním prezidentem. Že se poučí, proč byl jedenáct let mimo vysokou politiku. Nestalo se. Bohužel pro něj i pro stát.

Pokud prezident půjde do přímého čelního střetu s většinou sněmovny o jmenování ministrů v situaci, kdy ztratil svůj meč a štít (tedy SPOZ a Haškovo křídlo v ČSSD), nemůže to pro prezidenta dopadnout dobře.

Pokud se země po takové obstrukci prezidenta ponoří na čas (byť jen krátký) do ústavní krize, bude M. Zeman vnímán jako hlavní viník. Bude dále ztrácet u veřejnosti a v krajním případě může být potupně vyhnán z úřadu. Občané nepochopí, a už vůbec ne levicoví voliči, proč je levicový prezident ve sporu s vládou, v jejímž čele stojí soc. dem. premiér.

Prezident chce nepochybně změnu ústavních poměrů v zemi, a jakkoliv se to zdá být momentálně nerealistické, zkusí to. A bude to zkoušet znovu, prohraje-li. Není zřejmě již schopen posoudit své reálné možnosti.

Co svědčí pro domněnku, že prezidentovi jde o prosazení poloprezidentského systému? Pan prezident se nehodlá zabývat hloupostmi, jako je jmenování univerzitních profesorů či udělování milostí. A až se zbaví jmenování generálů, mnoho toho už z jeho ústavních pravomocí nezbývá. Prostě, M. Zeman se chce zbavit všech z hlediska výkonu reálné moci neužitečných pravomocí. Zato chce mít rozhodující vliv např. na zahraniční politiku státu. První etapa boje o tuto pozici se mu povedla prosazením jmenování „svých“ návrhů na velvyslance. Použil Rusnokovy vlády právě v této věci k posílení své politické pozice.