Je totiž velmi nezvyklé, aby se velvyslanec takovým způsobem, který zvolil Schapiro, vyjadřoval například ohledně českého rozpočtu na obranu, když uvedl: „ Jsem rád, že česká republika zvyšuje svůj rozpočet na obranu na 1,4 % HDP. Jak asi víte, cílem NATO jsou 2 %, takže bychom rádi viděli v tomto směru další pokrok.“ (Připomínám, že obranné výdaje např. Německa činí 1,3 % HDP a německá kancléřka A. Merkelová už se nechala slyšet, že je Německo v žádném případě nijak navyšovat nebude.) Ještě více jako z jiného světa pak působilo z úst nového velvyslance Schapira nabádání k dostavbě jaderné elektrárny Temelín. S takovým jednáním jsem se od bývalých amerických velvyslanců, například Cabanisse nebo Grabera, s nimiž jsem coby premiér vlády hovořil, nikdy nesetkal.
Je i vcelku pochopitelné, že americký velvyslanec má na srdci i získání zakázek pro americké firmy, ačkoli by stálo za úvahu, co je na japonské firmě Westinghouse amerického, ale z ekonomického hlediska považuji Schapirův nezakrývaný nátlak za nehoráznost.
V EU, zejména pak v Německu, je trend přecházet k výrobě energie z obnovitelných zdrojů a ani Česku se tento trend, i přes silný tlak určitých podnikatelských zájmových skupin, nemůže vyhnout. Důležitým faktem také je, že pokud budou dodrženy cíle z Klimaticko-energetického balíčku pro rok 2030, ušetří EU do roku 2030 30 % energie. Kam a za jakých podmínek bychom pak energii z nových bloků vyváželi, když už dnes vyvážíme téměř celou roční produkci Temelína, tedy 20 % zde vyrobené elektrické energie? Další neméně podstatnou věcí je, že elektřina vyrobená v jaderné elektrárně, vzdor všeobecně zakořeněné představě mohutně podporované různými zájmovými skupinami, není v žádném případě levná, není konkurenceschopná. Když se podíváme na údaje z pražské energetické burzy PXE, zjistíme, že se elektřina pro příští rok v základním pásmu obchoduje za 975 korun za megawatthodinu. Přitom autoři energetické koncepce vyčíslili náklady na jednotku elektřiny u moderního jaderného bloku na 1 600 korun.
Výstavba nových jaderných bloků by si také zřejmě vyžádala záruky ze strany státu stran výkupní ceny energie. Tuto záruku by tedy měla poskytnout americká vláda. O tom se však již pochopitelně nový americký velvyslanec nikterak nezmínil. Bez takové záruky by se ale klidně mohlo stát, že ČR bude vyvážet českými občany dotovanou elektřinu do zahraničních zemí, například do Německa nebo do Rakouska a investice 300 – 400 miliard korun, které by dostavba stála (nikdo není schopen garantovat sumu 200 miliard korun) by se do státní kasy nikdy nevrátila.
Pevně doufám, že úvodní představení A. Schapira bylo jen ojedinělým představením, které se již nebude opakovat.
Jiří Paroubek
Psali jsme:
Ing. Jiří Paroubek
autor: NS - LEV 21
