Je totiž velmi nezvyklé, aby se velvyslanec takovým způsobem, který zvolil Schapiro, vyjadřoval například ohledně českého rozpočtu na obranu, když uvedl: „ Jsem rád, že česká republika zvyšuje svůj rozpočet na obranu na 1,4 % HDP. Jak asi víte, cílem NATO jsou 2 %, takže bychom rádi viděli v tomto směru další pokrok.“ (Připomínám, že obranné výdaje např. Německa činí 1,3 % HDP a německá kancléřka A. Merkelová už se nechala slyšet, že je Německo v žádném případě nijak navyšovat nebude.) Ještě více jako z jiného světa pak působilo z úst nového velvyslance Schapira nabádání k dostavbě jaderné elektrárny Temelín. S takovým jednáním jsem se od bývalých amerických velvyslanců, například Cabanisse nebo Grabera, s nimiž jsem coby premiér vlády hovořil, nikdy nesetkal.

Je i vcelku pochopitelné, že americký velvyslanec má na srdci i získání zakázek pro americké firmy, ačkoli by stálo za úvahu, co je na japonské firmě Westinghouse amerického, ale z ekonomického hlediska považuji Schapirův nezakrývaný nátlak za nehoráznost.

V EU, zejména pak v Německu, je trend přecházet k výrobě energie z obnovitelných zdrojů a ani Česku se tento trend, i přes silný tlak určitých podnikatelských zájmových skupin, nemůže vyhnout. Důležitým faktem také je, že pokud budou dodrženy cíle z Klimaticko-energetického balíčku pro rok 2030, ušetří EU do roku 2030 30 % energie. Kam a za jakých podmínek bychom pak energii z nových bloků vyváželi, když už dnes vyvážíme téměř celou roční produkci Temelína, tedy 20 % zde vyrobené elektrické energie?  Další neméně podstatnou věcí je, že elektřina vyrobená v jaderné elektrárně, vzdor všeobecně zakořeněné představě mohutně podporované různými zájmovými skupinami, není v žádném případě levná, není konkurenceschopná. Když se podíváme na údaje z pražské energetické burzy PXE, zjistíme, že se elektřina pro příští rok v základním pásmu obchoduje za 975 korun za megawatthodinu. Přitom autoři energetické koncepce vyčíslili náklady na jednotku elektřiny u moderního jaderného bloku na 1 600 korun.