Je to člověk, který se vydal cestou, kterou se tato církev musí ubírat v Latinské Americe či Africe, kde je především církví chudých a kde plně reflektuje společenskou realitu. A v žádném případě již není nástrojem privilegovaných a nejbohatších, jako to bylo ještě před dvěma či třemi generacemi.

Papeže Františka nijak nerozrušují ani bigotní postoje části polských katolíků ve vztahu k jeho relativně velmi pokrokovým (v podmínkách katolické církve) názorům například ve vztahu k rozvedeným katolíkům, homosexuálům, antikoncepci a podobně. Jeho postava a jeho osobnost ukazují to, že se katolická církev prostě posunula k potřebám zemí třetího světa, především Latinské Ameriky a Afriky, kde bude v příštích desetiletích nejpodstatnější část věřících této církve.

Papež František znovu svými vyjádřeními z posledních dní prokázal, že je vysoce tolerantním mužem ve vztahu k jiným náboženstvím a jeho tolerance není předstíraná, ale skutečná. Jeho postoje nejsou vykalkulované či hrané, ale idealistické.