Je jasné, že se stranické elity v ČSSD, které dovedly svou činností (nechci ani říkat politikou) ČSSD k zoufalému propadu na 7,2 % hlasů v říjnových sněmovních volbách, vůbec nepoučily. Přistupují k volbě budoucího předsedy a celého vedení, jak bylo v posledních sedmi letech zcela obvyklé. Vytvářejí se volební koalice, kmotři a další vlivní lidé slibují a řada členů – delegátů sjezdu – vychází z toho, že ČSSD bude opět stranou vládní. Zkrátka, že ČSSD bude dál u prostřeného stolu... Kromě toho je zatím ČSSD hlavní silou na hejtmanství pěti krajů a v celé řadě dalších krajů má své vlivné zastoupení v krajských radách. To tedy znamená, že existuje prostor i pro jinou politiku, nežli pro politiku idealistickou, prostě je stále možné „něco“ očekávat.
V lecčems mi tato situace kolem mimořádného sjezdu ČSSD 18. února silně připomíná situaci před a na obnovovacím sjezdu ČSSD v březnu 1990. Také tehdy před sjezdem se hovořilo o každém vážném rozhodnutí jako o něčem, co vyřeší obnovovací sjezd. Ten na to měl nakonec dva dny. A kromě volby vedení strany toho mnoho za dva dny nevyřešil. Pochopitelně, ani nemohl.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.



