L. Zaorálek blábolí o tom, že podobné návrhy jsou popřením základních svobod v EU, ministr vnitra Chovanec zase mluví o tom, že není jisté, zda Itálie čelící přílivu uprchlíků dělá vše, co je v jejích silách, a upozorňuje na to, že mezi azylanty nemusí být jen lidé prchající před tragickou situací v jejich zemi, ale také „radikálové“.
Je skutečně trapné, pokud česká vláda a část české veřejnosti odmítá přijetí zhruba pěti set lidí, když v roce 1968 z ČR prchaly tisíce a v roce 1948 dokonce desetitisíce lidí, kteří také nacházeli útočiště v zemích západního světa.

Myslím si, že by bylo možné požádat např. o to, aby do ČR byli přednostně přijímáni syrští křesťané, proti kterým jsou útoky jak ze strany Islámského státu, tak ze strany teroristické organizace An-Nusra nejsilnější.

Hysterie, v jejímž čele stojí vláda, není na místě. ČSSD i lidovci, tedy socialistická strana a křesťanská strana, kašlou na zásadu solidarity, kterou mají ve svém programu. Kdyby se jednalo o tisíce lidí, obavy a odmítání bych pochopil, ale v tomto případě jde pouze o stovky. Divím se, že ani lidovci se nedokážou postavit za křesťany pronásledované, mučené a vražděné islámskými extremisty. Papež František přitom ve svém nedávném projevu k ochraně křesťanů vyzval, když řekl, že je třeba „zapojení a konkrétní ochrana sester a bratří, kteří jsou pronásledováni, vyháněni, zabíjeni a stíháni pouze za to, že jsou křesťany.“