Aby někdo vyhověl společenské objednávce, nemusí se nutně jednat o objednávku veřejnosti, která dnes vůči Dalíkovi neprojevuje žádné pocity krvelačnosti (je jí zcela lhostejný), ale spíše některých zájmových skupin, které se domnívají, že mají Dalíkovi co vracet.

Výsledek jednání soudu se podle mého názoru zařazuje do řady kontroverzních výroků soudů z poslední doby. Pouze soud, který v nedávné době řešil údajné vraždy seniorů draslíkem v nemocnici v Rumburku, se jaksi dokázal vzepřít „lidové spravedlnosti“. Média na základě předložených sporných důkazů vytvořila situaci, že obžalovaná zdravotní sestra byla vlastně už jaksi předem odsouzená. Podobné to bylo v případě „egyptského vraha“, který byl odsouzen bez přímých důkazů.

A také v kauze doktora „prasete“, který ve vězení ve své fantazii s policejním konfidentem a provokatérem po boku osnoval plán svého útěku z vězení helikoptérou, po němž by následovalo pobití jeho osobních nepřátel. Výron fantazie tohoto nemocného muže spíše svědčí pro to, že by měl být alespoň dočasně umístěn na psychiatrickou kliniku, nežli aby mu byl zvýšen už tak vysoký trest vězení. Nicméně i „doktor prase“ byl za své fantazie odsouzen natvrdo.

Také v případě lobbisty Dalíka jaksi chybí přímé důkazy. Důkazy, které se opírají o Wikileaks, jsou v jiných případech orgány činnými v trestním řízení odmítány, a tvrzení bývalého vyslance USA v ČR Cabanisse, jakkoliv jsem ho poznal jako slušného muže, že si Dalík řekl o provizi – úplatek ve výši 18 milionů eur, které Cabaniss vytáhl až po třech letech od jejich setkání, je poněkud sporné. A hlavně jsou zde jiná svědectví, která tvrdí pravý opak.

Umím si jen těžko představit, že vrchní soud rozsudek potvrdí

Soudkyně posunula celou věc z pozice pokusu o podvod žalovaného státním zástupcem do pozice korupce, kde ovšem zůstává řečnickou otázkou, kdo že měl být tím příjemcem 18 milionů eur úplatku. Je zřejmé, že soudkyně míří prstem na bývalého premiéra M. Topolánka.