Důležitým signálem růstu v národní ekonomice – po ukončení recese – vždy bylo výrazné oživení stavebnictví. Oživení ve stavebnictví se pak rychle přenáší do celé řady navazujících průmyslových odvětví. Do výroby stavebních hmot, do sklářství, keramického průmyslu, do dřevozpracujícího průmyslu, nábytkářství, textilního průmyslu atd. Větší objemy zakázek pak dostává od stavebnictví v konjunktuře doprava… Stavebnictví má tedy vysoký multiplikační efekt. Každé vládě by mělo stát za to, se jím seriózně zabývat.

Byl jsem českým premiérem v letech 2005 - 2006. V té době se hospodářský růst země pohyboval kolem 7 % (!) a vysoký růstový potenciál ekonomicky se prolongoval silou setrvačnosti ještě v roce 2007 (byl ale už „jen“ 5,7 %)

Stavebnictví v té době rostlo pozoruhodnými tempy:

Byl to zlatý věk českého stavebnictví. Bylo to dáno souběhem do jisté míry jedinečných okolností, které lze ovšem znovu zopakovat. Ohromný příliv zahraničních investorů, když zahraniční investice v letech 2005 – 2007 dosáhly nevídaného objemu 21,5 mld. eur (!). Také stát a obce se činily a zajistily vynikající objem investiční činnosti. Rovněž občané se vrhli do výstavby svého vlastního bydlení, bytů a domů.

Pravicové vlády srazily hloupou politikou zahraniční investice (oslabením systému investičních pobídek a rozbitím schopného vedení Czechinvestu v roce 2007). Poklesu objemu veřejných investic by předvídavé vedení státu dokázalo rovněž předejít koncepčnějším a opravdu systémovým čerpáním peněz z evropských fondů především na investiční činnost. Nebo využitím projektů PPP jako metody, díky které je možné napumpovat do významných veřejných akcí peníze soukromých investorů. Využití této moderní metody financování bylo po celou dobu vlády pravice zcela zanedbatelné. Stát se přestal vůbec zabývat podporou bytové výstavby, která bez jeho zájmu a aktivní podpory není možná. Mám na mysli komunální, sociální, startovací byty či domovy seniorů. Prostě podpora a zájem státu o výstavbu bytů se snížily jen na výstavbu bytů v rámci hypotečního financování. Významná část středních vrstev – nemluvě již o nízkopříjmových skupinách obyvatelstva – tak nemá prakticky možnost se dostat k bytům, na jejichž provoz jejich kapsa stačí. V současné době není novou výstavbou zajištěna ani prostá reprodukce bytového fondu (!). Prostě pravicové vlády neusilovaly o prodloužení konjunktury ve stavebnictví a při cyklickém poklesu počínaje rokem 2009 prakticky zastavily investice do této oblasti. Příkladem indoktrinovanosti, intelektuální lenosti a kolosální neschopnosti byla neakceschopnost Nečasovy vlády, která nedokázala za tři roky své existence využít zhruba 20 miliard Kč, které jsou na účtech státních podniků, k investicím s velkým multiplikačním efektem. Např. právě na podporu bytové výstavby anebo k výstavbě nových penzionů seniorů ve všech krajích. Případně k posílení kapitálu ČEB či ČMZRB, což by zvýšilo obecně možnosti odbytu výrobků českého průmyslu v zahraničí.

Statistická čísla dokumentující zoufalý vývoj ve stavebnictví v posledních letech jsou následující: