Soudě dle dosavadních chabých výsledků amerických leteckých úderů v Sýrii, nějak extra dobré zpravodajské informace letecká koalice k dispozici nemá, a krom toho nedisponuje ani spřízněnou politickou a reálnou vojenskou silou, která by v pozemních bojích dokázala využít dopadu leteckých útoků. Prostě vojenské sily USA a jejich spojenců. které za rok nedokázaly koordinovat společné akce s tzv. „umírněnou opozicí“, protože ta v zásadě neexistuje, neměly v Sýrii výsledky.

Připomínám, že CIA v létě v Sýrii slavnostně vycvičila 70 „umírněných opozičníků“, kteří ale v zápětí přeběhli k syrské odnoži teroristické organizace Al-Káida, skupině an-Nusrá. Nejméně dva z nich byli okamžitě popraveni a zbylí se zapojili do operací na straně teroristů…

Je proto překvapením, že výrazná část amerických i západoevropských médií lká nad těžkým osudem „umírněné opozice“ v Sýrii. Tato opozice byla v zásadě oplakána již dvakrát. Poprvé se v médiích plakalo před pár měsíci proto, že tato „umírněná“ opozice v Sýrii v podstatě neexistuje, a nyní se pláče proto, že na ni suroví Rusové útočí.

Limonádové nálety na Islámský stát toho mnoho nepřinesly

V souvislosti s „umírněnou opozicí“ vyjádřil zajímavý názor americký republikánský kandidát na prezidenta D. Trupm, když řekl: „Nikdo vlastně neví, kdo jsou ti lidé, kteří tam chtějí přijít a vyměnit Asada, a nakonec to může dopadnout mnohem hůř“ a dodal „neustále podporujeme nějaké lidi, kteří se potom ukážou jako mnohem horší volba než ti, co tam byli před nimi.“