Nikdo nemůže říci, že by program E. Macrona byl v evropských otázkách v něčem nejasný. On ve volební kampani zdůrazňoval dva pilíře své politiky. Tím jedním je posílit Evropu, tedy evropské instituce a evropskou integraci, a tím druhým je obnovit politický systém Francie v rámci institucí V. republiky, tak jak vznikly v roce 1959.

Macron ve svých projevech hovořil o potřebě mít pro členské státy eurozóny, tedy státy EU platící eurem, společného ministra financí, společný rozpočet a také provádění společné, odvážné investiční politiky. Vítězství jasně proevropského kandidáta bude vzpruhou pro proevropské politiky v celé EU, především však v Německu.

Německo je v posledních měsících stále více vystaveno zkoušce jakési izolovanosti ve svém výlučném postavení v rámci EU. Slabý francouzský prezident Hollande nebyl německé kancléřce Merkelové dostatečným partnerem, který by ji stimuloval k odvážným činům v rámci EU…

Po brexitu, tedy referendu, v němž Britové těsnou většinou rozhodli o odchodu své země z EU, je toto důležitý pozitivní signál pro Evropu. Samozřejmě, že ultraeuroskeptici budou o rozpadu EU hovořit dále, stejně jako o konci eura a o rozpadu evropských institucí.

Zvýšení vlivu Národní fronty nelze nevidět

Zdá se, že Macron je odhodlán pustit se do reformy EU, takže Německo a další proevropské síly v něm mají silného a akčního partnera. Macron je nejmladším zvoleným francouzským prezidentem v dějinách a ve svých 39 letech, dokonce mladším, než byl v roce 1848 Napoleon Ludvík Bonaparte, pozdější císař Napoleon III.