Řekl bych, že pokud byl Schwarzenbergův pohled na svět pohledem muže, který se zhlížel v pojetí politiky Svaté aliance z první poloviny 20. století,  tak naopak pohled V. Klause byl pohledem člověka, který nerozumí modernímu pojetí vývoje Evropy.  Zahraniční politika současné vlády je však  politikou státu, který se vzdal vlastní suverenity.

Chápal bych, že Sobotka se Zaorálkem nechtějí mít problémy s našimi velkými spojenci počínaje USA,  Francií a konče Německem. Ale mít zahraniční politiku státu konstruovanou pouze jako ozvěnu zahraniční politiky velkých států Západu a snažit se o balancování mezi nimi, nejčastěji za cenu vlastní neviditelnosti, je trapné.

Premiér ani ministr zahraničních věcí nemají odvahu pojmenovat syrskou politiku Západu pravými jmény. Ministr Zaorálek musí vědět, protože se mnou v roce 2008 Sýrii navštívil, co by znamenal pád režimu B. Asada. Došlo by k vytvoření obrovské tsunami uprchlíků, jejichž největší část skončí v Evropě. Ministr Zaorálek musí také vědět, stejně jako premiér Sobotka, že ochrana vnějších hranic samozřejmě může na určitý čas části uprchlíkům Evropu znepřístupnit, ale Evropa má rozsáhlé hranice pobřežní a přes státy jako jsou Itálie, Španělsko, Chorvatsko, Řecko či Francie se mohou statisíce uprchlíků vrhat na Evropu. Jedinou rozumnou cestou je tedy snažit se stabilizovat země jako je Sýrie, tak aby z ní neodcházely miliony lidí.

Taková myšlenka se ani náhodou neobjevila ve vystoupení ani jednoho ze dvou představitelů, kteří jsou ve vládě zejména zodpovědní za zahraniční politiku.