Připomeňme si v krátkosti, jaká byla situace před invazí americko-britských a dalších spojeneckých ozbrojených sil (celkem se zúčastnilo 46 států ) do Iráku v březnu 2003.
Proti invazi se jednoznačně dlouhé měsíce před jejím zahájením postavily Francie a také Německo. V Evropě vytvořily Francie a Německo silný blok, který našel značné porozumění také u Ruska.
Proti tomuto evropskému bloku tradičních velmocí se ovšem stavěli představitelé tzv. nových zemí EU, včetně tehdejšího českého premiéra V. Špidly.
Zdá se, že J. Chirac a G. Schröder nyní zažívají politickou i lidskou satisfakci. Zejména francouzská diplomacie velmi trpělivě a dlouhé měsíce před invazí do Iráku hledala podporu zejména v zemích třetího světa pro stanovisko Francie, které bylo vůči S. Husajnovi velice pragmatické.
Největším úspěchem Francie bylo to, že se kromě Ruska a Číny, které měly svůj jasný a konzistentní názor na invazi do Iráku od počátku, podařilo přesvědčit také většinu členů RB OSN o tom, že k vojenskému zásahu v Iráku neexistují dostatečné důvody. Chilcotova komise dnes konstatuje vlastně totéž.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
