Po staletí 11. listopadu, na svátek sv. Martina, hospodář uzavíral s chasou smlouvy pro příští rok a nešetřilo se na jídle a pití, slavilo se a hodovalo. Mnohem kratší dobu si ve stejný den připomínáme válečné veterány. Tedy ty, kdo nasadili své životy a šli bojovat za svobodu svého národa, svých spojenců, nebo prostě za správnou věc. Domů se pak často vraceli zranění, nemocní, nebo zlomení z válečných hrůz. Je proto nanejvýš důležité si se vší úctou jejich nasazení připomínat a pomáhat jim v době, kdy by si měli sami užívat klidný, rodinný mírový život, vrátit se třeba ke svému původnímu povolání, koníčkům, přátelům a prostým radostem vůbec. Češi celkem ochotně zdobí své klopy žlutým kvítkem měsíčku lékařského na podporu onkologicky nemocným, rádi přispějí i na konto bariéry, světlo pro světlušku, nebo na výcvik asistenčních psů. Proto věřím, že až si půjdou koupit láhev svatomartinského vína na sváteční stůl, koupí si i rudý kvítek vlčího máku jako připomínku i na podporu válečných veteránů. Vždyť svatý Martin byl také voják!