Někteří komentátoři Ústavy užívají pouze prvoplánovou, jednoduchou interpretaci. Prvoplánová interpretace Ústavy se pohybuje pouze v rovině časové dilatace. Její zastánci opakují, že to, že Ústava prezidentovi ukládá povinnost odvolat ministra, znamená, že tak musí učinit bez zbytečného odkladu. Ale v Ústavě nic takového není; v této souvislosti Ústava takové kvalifikující určení nepoužívá, viz Čl. 62 písm. a); užívá ho pouze v Čl. 45, jenž se týká návrhu zákona, se kterým PSP ČR vyslovila souhlas, a který je tak povinna postoupit Senátu bez zbytečného odkladu. Do absurdna to dotáhla senátorka, která národu sdělila, že prezident je povinen demisi přijmout do několika dnů – ovšem takový kvantifikační parametr v případě termínů jmenování či odvolávání ministrů Ústava už vůbec neobsahuje.

Domnívám se, že interpretac,e pracující s maximou „bez zbytečného odkladu“, je odkazem na parametr především kvalifikující, a nelze ho zaměňovat za případný parametr časový, tedy kvantifikující („do tolika a tolika dní“).

Ústava ČR prezidentu republiky v daném případě tedy žádný parametr či termín neukládá; ani kvalifikující („bez zbytečného odkladu“), a už vůbec ne kvantifikující („do tolika a tolika dní“); pro přijetí demise, jmenování a odvolání předsedy vlády a jejich dalších členů v Ústavě žádná kvantifikační nebo kvalifikační podmínka vyjádřena není.