Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, tak na minulém projednávání stavebního zákona, myslím tím druhé čtení, jsem měla několik dotazů na pana ministra Šalomouna. 

A tyto dotazy byly: Jak se tento retroaktivní zákon bude obhajovat. Bude se obhajovat tak, že jde o běžnou praxi, nebo že se týká jenom přechodných ustanovení zákona, že sice jde o retroaktivitu, ale ve prospěch adresátů normy, nebo že se jedná sice o neobvyklou legislativní techniku, ale že v zásadě dosud neexistuje žádné rozhodnutí Ústavního soudu, které by to zakazovalo.

A odpověď pana ministra Šalomouna: "Děkuji za slovo, vážená paní poslankyně, nejsem si úplně jistý, jestli ta vaše příprava, ten váš dotaz směřuje k tomuto tisku, protože ve Sněmovně je podobný tisk číslo 63, protože tam ta přechodná ustanovení jsou trošku jinak koncipována, a mám zato, že tam by ten váš dotaz byl o něco více důvodnější. Nicméně se pokusím, jak jsem to pochopil, na to odpovědět. Jestli ta otázka zní, jak bude retroaktivitu obhajovat, jednak mám zato, že ta otázka je v zásadě jako náhodná a počítá s tím, že vlastně o nějakou retroaktivitu nejde. Mám zato, že nikoliv, a to, co vám asi vadí, je to, že by se mohlo zdát, že se posouvá účinnost již účinného ustanovení, jestli to dobře chápu.

Nicméně mám zato, že se opravdu v tomto případě neděje. A pokud se podíváte na hlavu pět, tak hlava pět má už v nadpisu zvláštní ustanovení o použitelnosti zákona v přechodných obdobích. A účinnost nebo posunutí účinnosti máme až v § 335. Takže účinnost se posouvá tímto zákonem pouze tehdy tam, kde to takříkajíc jde. Tam, kde to ještě účinnosti nenabylo. Nicméně tam, kde to účinnost nabylo, zvolil se jiný postup. Ještě můžu říct, že já ten postup nevymýšlel, já ho tady jenom obhajuji. I mně se ten postup zdá šalomounský, ale v zásadě možný. A zvolil se způsob, že se zvolilo jisté přechodné období, přičemž v tom přechodném období se takříkajíc hibernují po jistou dobu vlastně účinky tohoto zákona.