Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené dámy a pánové, sedím zde v Poslanecké sněmovně teprve druhý den a můžu vám upřímně říct, že se nestačím divit. (Pobavení v sále.) Některé jevy, např. osočování a podobně, jsem, abych řekl pravdu, očekával. Co mě ale opravdu překvapuje, je množství času a energie vynaložené bez jakéhokoli výsledku. O užitku už ani nemluvím. Je zřejmé, že zde máme nějaký problém, že jedna strana se nemůže shodnout s druhou a zase naopak. Tato situace se však někdy stává také mimo politiku, např. při obchodních jednáních. Pak existují obyčejně pouze dvě možnosti - buď se tato jednání ukončí a obě strany si jdou po svém, což my udělat nemůžeme, anebo se všichni zúčastnění pokusí dosáhnout dohody, která bude akceptovatelná pro obě dvě strany. To by mělo být i naší snahou. Pokud se tedy dejme tomu v obchodním jednání zúčastněné strany tak zvaně zaseknou v nějaké sporné otázce a nemohou se dohodnout, bývá dobrým zvykem sporný bod přeskočit a vyřešit body, ve kterých panuje alespoň základní shoda.